Propagační materiály

Výrobci, akreditovaní zástupci (viz individuální systém) používají ke zpracování vybraných autovraků technologii šrédrování – drcení (smluvní partner Metalšrot tlumačov a.s.), která je šetrná k životnímu prostředí a splňuje veškeré požadavky (technologické, recyklační kvóty, aj.) kladené na výrobce, akreditované zástupce ze zákona o odpadech. Níže uvedené informace jsou určeny potenciálním kupcům o vozidla, zajímajícím se o zpracování vybraných autovraků technologií šrédrování – drcení (resp. poslední fáze životního cyklu automobilu).

Před samotným šrédrováním je provedena tzv. „ekologizace“ vozidla, tzn. jsou odsáty provozní kapaliny, vyjmuty nebezpečné odpady jako autobaterie, katalyzátory, airbagy, aj… Následně demontovány pneumatiky. Po této „předdemontáži“ je realizováno drcení autovraku.


Šrédrování - drcení

Šrédrování je technologie, která je v současné době nejvíce využívána při zpracování autovraku v EU. Moderní šrédry jsou využívány nejen ke zpracování autovraku, ale i pro zpracování jiných komodit s vysokým obsahem kovů (např. vybrané skupiny elektrošrotu). Součástí technologie šrédrování jsou i navazující třídící postupy, které umožňují vyšší výtěžnost získaných materiálových skupin.

V ČR jsou v současnosti v provozu dva šrédry od firmy PWH umístěné na Kladně a v Tlumačově. V provozu jsou od konce 80. let a jejich výkon je 120 tis. t/rok (tzn. cca 120 000 aut za rok). Provozovatelé těchto zařízení deklarují svoji kapacitu na zpracování autovraku jako dostatečnou. Oba šrédry jsou vybaveny vlastními vlečkami a jeřábovými drahami k nakládce.

Drcení se v současné době využívá především pro zdrobňování relativně tenkostěnných kovových odpadů. V zásadě se využívají totožné typy strojů jako pro drcení primárních surovin (s určitými technickými úpravami). Nejčastěji jsou používány modifikované kladivové drtiče – “šrédry“. Pro zdrobňování kovového odpadu jsou používány asi od 70. let minulého století. Hlavní aplikační oblastí je drcení autovraku, drcení hliníkového šrotu spojeného s ocelovými částmi a amortizačního šrotu z oblasti elektroniky a elektrotechniky.

Drtiče s horizontálním rotorem a spodním roštem (označované jako drtiče typu Becker) představují první vývojový typ drtících zařízení a jsou odvozeny z klasických kladivových drtičů. Šrot vstupuje do drtiče násypkou pomocí posuvného mechanismu do pracovního prostoru rotoru. Společným působením rotoru s kladivy a tzv. kovadliny dochází k drcení odpadu. Vynášení nadrceného odpadu se děje přes rošt, umístěný ve spodní části pracovní skříně. Kusy šrotu, které zůstaly v drticím prostoru, jsou vrhány proti pancéřovému vyložení, přitom jsou částečně deformovány a drceny. Aby nedošlo k poškození drtiče nedrtitelnými kusy odpadu, je drtič opatřen vyhazovacím zařízením, obvykle hydraulicky ovládanou klapkou. Některé drtiče mívají před násypkou zařízení na předúpravu (stlačení) rozměrného šrotu.

Drtiče s horizontálním rotorem a vrchním roštem se od předcházejícího typu odlišují pouze umístěním vynášecího roštu. Obě varianty mají své výhody i nevýhody. Hladká spodní část drtiče s vrchním roštem má zabraňovat vzpříčení částic šrotu mezi kladivy a roštem. Jako výhoda koncepce se spodním roštem se často uvádí lepší schopnost sbalovat hrany u vytržených částic šrotu, čímž se dosahuje vyšší sypné hmotnosti a menších rozměrů nadrcených částic.


Separace

Nadrcený materiál je dále dopravován pásovými dopravníky k magnetické separaci, kde je oddělován na základní frakce magnetickou a nemagnetickou. Magnetická frakce obsahuje pouze železné kovy se zbytky neželezných. Dopravníkem je dopravována k třídícímu pracovišti, kde je prováděna kontrola odpovědným pracovníkem. Pokud jsou přítomny zbytky neželezných kovů, jsou vytříděny do předem připravených kontejnerů. Materiál postupuje k pásové váze, kde je průběžně prováděno vážení. Pracovník ovládající stroj je na digitálním zařízení průběžně informován o okamžitém výkonu čistého železného produktu v t/hod. Takto zkontrolovaný materiál je dopraven k třídícímu rotačnímu bubnu, kde dochází k dotřídění podle velikosti.

Takto je vyroben finální produkt, který je otočným dopravníkem ukládán pod jeřábovou dráhou a je připraven k expedici. Nemagnetická frakce je dopravována pásovým dopravníkem k rotačnímu třídícímu bubnu. Síto bubnu tento materiál třídí na 3 další frakce:

• jemná frakce (do 15 mm) obsahující sklo, dřevo, umělé hmoty a jiné – odval,

• střední frakce (15 až 50 mm) obsahuje nejvíce neželezných kovů je dopravována do zásobníků k dalšímu zpracování na jiném zařízení,

• frakce nad 50 mm - zde se vytřídí neželezné kovy,

Linka umožňuje zpracovávat vyřazené autovraky osobních a dodávkových vozidel (včetně motocyklů). Jedná se o karoserie, které mohou být kompletní (včetně motoru, čalounění, skel, pneumatik atd.)

Při zpracování kovového odpadu na drtící lince tedy vzniká:

• podrcený železný kov,

• vytříděné neželezné kovy,

• nevytříděná frakce (určeno k dalšímu zpracování, flotace Rakousko),

• minimální odpad (skládka, spalovna).

Regenerace materiálů v moderních šrotovacích provozech je založena na separačních technologiích využívajících kromě magnetismu i rozdíly v měrné hmotnosti (hustotě) a elektrické vodivosti. Pomocí magnetů jsou odděleny feromagnetické frakce. Pomocí odsávání vzduchu lze oddělit nekovové jemné částice a materiály s nízkou měrnou hmotností jako jsou materiály nekovové (konstrukční a izolační), pěny, papírové a textilní částice.

Elektrickými vířivými proudy lze oddělit nemagnetické elektricky vodivé částice ze zbytkové směsi. Zbytkem po uplatnění těchto separačních technologií je nemagnetická kovová frakce drceného šrotu, která může obsahovat 30 až 90 % (hmotnostních) kovových částic.


Rafinace lehké frakce

V poslední době je stále více věnována pozornost dotřídění lehké frakce z procesu šrédrování autovraků. V minulosti byla lehká frakce kompletně ukládána na skládky. Ale nyní se zavádějí nové třídící postupy, které umožňují využití dalších skupin materiálů z vyřazených vozidel.

- Suché postupy

Jednou z možností dotřídění kovových frakcí jsou tzv. „suché“ postupy. Základním principem těchto metod je další drcení lehké frakce na menší jednotnou zrnitost pomocí šrotovacích mlýnů. Potom dochází k sušení celé směsi a k další separaci. K separaci se používají magnetické postupy a další mechanické procesy (soustava sít‘). Touto metodou je možné dosáhnout vysoké výtěžnosti kovů. Část podsítné frakce je využívána jako zavážkový materiál a část nadsítné části je možno použít jako palivo.
Pilotní zařízení na úpravu lehké frakce z drtičů bylo uvedeno do provozu např. Eppingenu (Badensko-Württembersko) v dubnu 2000. Lehká frakce z drtičů se zde zpracovává postupem WESA společnosti LSD, Hanau, provozovatelem je R-plus Recycling GmbH.

- Flotační technologie

Využití některých složek z lehké frakce u které se prokazuje vysoká účinnost vytřídění je flotace. Flotace patří mezi fyzikálně- chemické metody rozdružování. Princip spočívá ve využití rozdílných povrchových vlastností surovin (rozdílné snášivosti povrchů vodou). Flotace je spolehlivá metoda separace, která zaručuje rozdílnou separaci materiálu s vysokým stupněm její čistoty. Jako příklad využití této technologie v praxi je provozovna koncernu GALLOO na francouzko-belgických hranicích. Flotační technologií je zde dosahováno 98,16% využití všech kovů vykazovaných na vstupu.

Obrázek – Technologie drcení autovraků a separace v Metalšrot Tumačov, a.s.